Minimální preventivní program

Výňatek z Minimálního preventivního programu 26. ZŠ. Kompletní text je k nahlédnutí u vedení školy.

Minimální preventivní program 26. základní školy
v Plzni v oblasti prevence sociálně patologických jevů
a prevence zneužívání návykových látek - výňatek

Cíle:

• předejít užívání návykových látek včetně alkoholu a tabáku
• alespoň posunout setkání s návykovými látkami (v našich podmínkách nejčastěji s tabákem a alkoholem) do pozdějšího věku, když je organismus a psychika dospívajícího relativně vyspělejší a odolnější
• snížit nebo zastavit experimentování s návykovými látkami, pokud k němu již dochází, a předejít tak různým zdravotním poškozením včetně závislostí, které by vyžadovaly léčbu
• snížit počty zameškaných neomluvených hodin
• předcházet projevům rasismu a xenofobie
• předcházet šikaně
• preventivně bojovat s kriminalitou mládeže
• předcházet rizikovému sexuálnímu chování
• varovat před závislostí na hazardních hrách, počítačích a počítačových hrách
• zajistit základní orientaci pedagogických pracovníků v problematice

Zásady:

• program je určen pro žáky školy v průběhu jejich školní docházky, tzn. přibližně pro věkové rozpětí 6-16 let
• program zahrnuje prevenci legálních i ilegálních návykových látek, šikany, kriminality mládeže, záškoláctví, xenofobie a rasismu
• tento všeobecný program je potřebné v konkrétním případě zaměřit selektivně na dítě, u kterého vznikne situace vyžadující hlubší pomoc ze strany školy

Selektivní prevence vyžaduje specializovanou formu pomoci, a proto je třeba přímá spolupráce s rodinou a dalšími organizacemi (pedagogicko psychologická poradna, nízkoprahová zařízení, policie,.....)

Prevence a postupy při řešení šikany:

Program proti šikanování

Charakteristika šikanování:

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování, až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví.

Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:
Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
Stává se uzavřeným.
Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
Zašpiněný nebo poškozený oděv.
Stále postrádá nějaké své věci.
Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
(Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)
Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování:
Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivějším pozorování znát strach. Ztráta chuti k jídlu.
Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu, nebo peníze na svačinu).
Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze sna, např. “Nechte mě!”
Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
Dítě se vyhýbá docházce do školy.
Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku. 

Přímé znaky šikanování mohou být např.:
• Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo “legrací” zranitelný.
• Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským, až nenávistným nebo pohrdavým tónem.
• Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
• Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
• Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti
na nich.
• Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
• Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

Krizový plán pro eliminaci či minimalizaci škod v případě, že k šikaně ve škole dojde:

A. škola řeší vlastními silami:
možnosti předcházení šikany zaměstnanci školy:
1. vytváření pocitu bezpečí pro každého žáka
2. rozvíjení mezilidských vztahů a úcty k životu druhého člověka
3. respekt k individualitě každého jedince
4. etické jednání
5. jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince
6. osobní příklad
7. okamžité řešení všech zárodečných forem šikanování
8. ve školním (ústavním) řádu jasně stanovit pravidla chování včetně sankcí
za jejich porušení.
9. zajistit v souladu s pracovním řádem zvýšený a kvalitní dohled pedagogů
o přestávkách, před začátkem vyučování, po jeho skončení i během osobního volna, a to hlavně v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet.
10. aktivně zapojit do prevence šikanování i nepedagogické pracovníky.
11. provozování schránky důvěry.

strategický postup při vyšetřování šikany

1. kontaktovat metodika prevence nebo výchovného paradce
2. Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s obětmi.
3. Nalezení vhodných svědků.
4. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů).
5. Zajištění ochrany obětem.
6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.

B. škola potřebuje pomoc z venku:
Bezprostřední ochrana oběti. Odvést okamžitě ze třídy.
Zapojit další pedagogy (popřípadě pomoci oběti) a vedení školy.
Ohlásit celou věc Policii ČR a řídit se pokyny Policie.
Kontaktovat rodiče oběti.
Dohodnout postup s Policií, PPP, OSPOD, zřizovatelem.

 

vloženo: 22.01.2009 | autor: Milan Culek