Tradičně v Praze - už potřetí

Již takřka tradiční výlet družinových dětí do Prahy měl tentokrát nejbohatší program ze všech.  V sobotu ráno v sedm hodin odsupěl vlak z plzeňského nádraží a cíl byl jasný - Praha -hlavní nádraží. 

Tam se žluťáskově ošátkovaná skupina vybatolila do metra a hurá přes Malostranskou a staré zámecké schody na Pražský hrad! Čekalo nás muzeum hraček v starém purkrabství se svými poklady v podobě starých medvídků, železnic, pokojíčků, panenek, obchůdků a neskutečného množství Bárbínovských variant.  Po lehké svačince na dvorečku muzea vyrážíme do Zlaté uličky a vstupujeme do Daliborky. Po detailním prozkoumání celého žaláře se lehce otřeseni ještě nakláníme nad hladomornu a prohlížíme si domělé kosterní pozůstatky. Přesvědčit děti, že "asi " nejsou opravdové bylo docela složité.   Po vězení jsme se přesunuli do katedrály Sv. Víta a bylo nám dovoleno vstoupit zadem, aniž bychom museli čekat, jak to tak vypadalo, v minimálně půl hodinové únavné frontě před vstupem. Vnitřek katedrály děti hodně zaujal, protože v takovém prostoru se nalézala většina z nich poprvé v životě .

Dál jsme chtěli vidět střídání stráží u vchodu do hradu, ale místo toho nás na Hradčanském náměstí takřka pohltila odborářská demonstrace - hm.. také zkušenost. Stráže se ten den nestřídali a tak nás čekala relaxace v Palácových zahradách. A že to byl balzám na duši po tom návalu na Hradu - tak to mi věřte.  Pivoňky, růže, citroníky, jezírka, schody, zákoutí, altánky, chodníčky, stezičky - zkrátka jiný svět. Už nám jen chyběly krinolíny a klukům třírohé klobouky a bylo to jak v Pyšné princezně... Nahlédli jsme také do Valdštejnské zahrady, kde ovšem nejvíc bodoval nebojácný páv a hejno výrů ve voliéře - takové mít doma - to by bylo...

Lehce ucaprtáni jsme se doštrachali na Karlův most a pošilhávali cože to přivezeme maminkám za suvenýr. Prodejci nabízeli lákavé drobnosti a leckdo nákupu neodolal . A i ten kdo na mostě vydržel bez utrácení, podlehl na Staroměstském náměstí vynikající zmrzlině. No a pak na nás vykouklo dvanáct apoštolů,  smrt  zacvakala zubama a prý že máme pospíchat na nádraží nebo nám to ujede. Bylo po páté odpoledne a Praha nám ležela u nohou. Dnes jsme ji zdolali, i když při kontrole mužstva uloženého v kupé rychíku směr Plzeň, to vypadalo, že zdolala ona nás. 

vloženo: 19.05.2009 | autor: Miriam Petrová