"Den, kdy se mi změnil život"
Je pátek 7. října. Před muzeem Památníku Lidice nás vítá nepříjemná zima a těžko proniknutelná mlha. Příznačné pro místo tragické události roku 1942.
Náš program se skládá z procházky po pietním území starých Lidic doplněné výkladem a vzdělávacího programu v lidické galerii "Den, kdy se mi změnil život". Díky prvkům dramatické výchovy se můžeme vcítit do osudů pražské židovské rodiny Ginzových a lidické rodiny Doležalových, zejména dětí - Petra Ginze a Marie Doležalové.
I když nás při odjezdu z Lidic doprází hřejivé slunce, část té ranní mlhy v nás zůstává. A to je dobře. Máme o čem přemýšlet.
Markéta Končelíková:
Celý výlet nás provázela drsná atmosféra z vyprávění o Lidicích. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací o lidických dětech a o celé obci Lidice. Program byl obohacen příběhy lidí, kteří zažili krutost nacistů. Všichni jsme odjížděli zpět do Plzně nabyti vědomostmi.
Šimon Prokop:
Většina z nás se v okolí památníku necítila dobře. Tyto pocity zesílily především před zbytkem zdi Horákova statku, kde bylo popraveno 173 lidických mužů, a u sousoší 82 lidických dětí, které byly zavražděny nacisty. Program v místní galerii byl zajímavý. Nejdříve jsme zhlédli dokument o přeživších matkách a dětech, které byly vybrány na převýchovu do Německa. Bylo strašné vidět děti, které již nikdy nespatřily své rodiče. Všechny matky, které odevzdaly nedobrovolně své potomky příslušníkům gestapa. Musely to být velmi silné ženy a patří jim můj obdiv.
