V srpnu 2019 jsem se spolu s 11 dalšími pedagogy (učiteli a řediteli škol z celé republiky) zúčastnila studijní cesty NIDV - Globálního rozvojového vzdělávání v portugalském Lisabonu .
Už na letišti jsme společně diskutovali, co nás asi na této cestě čeká. Bylo naplánováno, že navštívíme 10 institucí, mezi nimiž bylo i ministerstvo školství, školy a nevládní neziskové organizace zabývající se podporou, vzděláváním, zaměstnáváním a začleňováním sociálně slabých a cizinců.
Mimoto jsme se dozvěděli i mnoho zajímavého ze života místních obyvatel.
To nejzajímavější jsem se pokusila krátce popsat.
V Lisabonu jsme byli 7 dní - stejně, jako je písmen v názvu tohoto města:
L - Lisabon
Láska na první pohled. Přesně takový pocit jsem z Lisabonu měla já i moji kolegové. Malebné uličky s obchůdky, kavárničkami a bistry, kde obsluhuji milí a usměvaví obyvatelé. Nádherné památky, z nichž některé jsou opravdu monumentální. Mnoho domů zdobených dlaždičkami „ azulejos“ i moderní umění street art v ulicích. Krásné jsou i ornamentálně zdobené dlažby chodníků a náměstí.
Určitě se sem vrátíme i v jiném ročním období, třeba v květnu, kdy je Lisabon celý fialový, jak zde kvetou fialové stromy žakaranda.
I - inkluze
Jedno z hlavních témat cesty. Téměř ve všech organizacích jsme se jí dotkli. Inkluze je všude, nejen u nás. S podobnými potížemi se setkávají i portugalské školy. Velmi se nám líbila učebna pro žáky s autismem a relaxační místnost pro tyto děti v jedné z lisabonských škol - Escolas Patricio Prazeres.
S- solidarita, sociální pomoc
Portugalsko prošlo před několika lety těžkou krizí a mnoho lidí si v této době doslova sáhlo na dno. Na pokraj chudoby se dostala skoro třetina obyvatelstva, byla vysoká nezaměstnanost 17- 18 %. Bez solidarity a vzájemné pomoci by to místní obyvatelé nezvládli. Dosud se Portugalsko potýká s pozůstatky krize a lidé si své práce váží. A dodnes hodně pomáhají nevládní organizace, některé z nich jsme mohli i navštívit - např. hostující organizaci Clube internacional Europeu, která pomáhá se začleňováním rodin z bývalých slamů.
A - Aga Khan
Jedna z organizací, kterou jsme měli rovněž možnost navštívit. Sídlí na kraji Lisabonu a zabývá se inkluzí ohrožených skupin obyvatelstva. Pomáhá při rekvalifikacích, s organizací volného času, její součástí je také MŠ. Od jejího založení v roce 1967 bylo podpořeno 85 000 žáků a studentů, zapojeno 935 škol a 5000 profesionálů.
B - Belém
Místo, kde jsou nejen krásné památky, ale můžete zde ochutnat tradiční pastéis de Belém, které se prodávají ve vyhlášené pekárně. Pasteis začaly péci místní jeptišky, když jim zbývaly žloutky (bílkem se totiž škrobily oděvy).
Košíček z listového těsta se žloutkovou náplní se peče při 800 stupních C, je to neskutečná křehoučká dobrota. Můžete si na ní pochutnat i na mnoha jiných místech Lisabonu v místních pekárnách a cukrárnách. Ale jedny z nejlepších jsou právě tady v Pasteis de Belém.
O - odbory
Setkaní s učiteli, kteří přímo pracují ve školských odborech, bylo velmi inspirativní a plné nejrůznějších postřehů a našich dotazů. Portugalský učitel často čeká na místo několik let, je na umístěnku umisťován do školy, téměř nemá možnost si školu vybrat. Učí 25 hodin týdně, nedrží dozory (dozory drží jiní zaměstnanci), ale např. prázdniny v době krize neměli učitelé vůbec placeny (stát šetřil, kde se dalo). Přesto je o učitelskou profesi velký zájem, i když naplněnost škol žáky je také velmi vysoká.
N - nevyhazovat jídlo
Nakládání se zbylými potravinami by bylo inspirativní i u nás. Stará se o něj organizace RE - FOOD, která s pomocí dobrovolníků sváží neprodané jídlo z okolních restaurací, a dále je potom přerozděluje chudým rodinám. Paní, která v této organizaci pracuje jako dobrovolnice, je člověk, který se snad pro tuto práci narodil. Největší odměnou za práci je prý setkávání s lidmi, se kterými si může každý den při výdeji jídel popovídat. Bylo to jedno z nejmilejších a nejsrdečnějších setkání v tomto týdnu.
Nakonec nesmím zapomenout poděkovat pracovníkům NIDV a všem kolegům, se kterými jsme společně trávili celý týden. Bylo to milé a inspirativní setkání, i když hodně časově náročné.
Viděli jsme však to, co bychom jako běžní turisté nikdy nepoznali.
Mgr. Eva Švolbová, ředitelka 26. základní školy Plzeň
foto: Jan Husák
